Pořizujete-li nová okna, bývá obvykle prvním krokem volba vhodného materiálu. Máte vybrat všeobecně rozšířená plastová okna? Stále populárnější okna dřevěná? Anebo dát přednost luxusním hliníkovým oknům? Toto dilema za vás nikdo nevyřeší, přesto by však mohl přijít vhod stručný souhrn základních vlastností zmíněných materiálů.
Ve většině ohledů mají současná okna srovnatelné vlastnosti. Ať už jde o jejich pevnost, hořlavost či tepelně izolační parametry, není mezi okny výrazný rozdíl. Přesto však použitý materiál ovlivňuje více než jen vzhled okna. (Ostatně právě rozdíly ve vnější podobě se s novými povrchovými úpravami oken do značné míry stírají.)
Univerzální plast
Plast není při výrobě oken v ČR nejrozšířenějším materiálem náhodou. V jeho prospěch hovoří při srovnání se dřevem či hliníkem už nižší pořizovací cena. (Byť vzhledem k nejrůznějším slevám a cenovým pobídkám prodejců oken ani toto neplatí stoprocentně.) Profily z tvrzeného polyvinylchloridu (PVC) se vyznačují dobrou tepelnou izolací a vysokou trvanlivostí při minimálních požadavcích na údržbu. Odolnost proti tlakům (tedy i jejich bezpečnost před násilným vniknutím) je zvýšena kovovými výztuhami uvnitř dutin profilů a použitým kováním – jelikož se tato kování výrazně neliší od těch užitých u dřevěných či hliníkových oken, závisí zde spíše na konkrétním výrobci než na materiálu použitém na profily.
Jak bylo zmíněno výše, jsou pro plastová okna typické minimální nároky na údržbu – povrch obvykle nevyžaduje nic víc než opláchnutí běžnými čisticími prostředky a základní seřízení vnitřních komponentů okna zvládne většina lidí sama.
Údržba plastových oken
Jak snadno seřídit plastová okna a dveře
Ve srovnání se dřevem se však plast vyznačuje vyšší tepelnou rozpínavostí. Při vysokých teplotách tak dochází k mírným změnám objemu profilů, což může mít negativní vliv na jejich izolační vlastnosti. Tyto rozdíly jsou však minimální a běžný uživatel je sám prakticky nemůže odhalit.
Plastové profily jsou duté. Sestávají ze tří až sedmi komor (nejčastěji však narazíte na pěti- či šestikomorové profily). Ovšem pozor! Třebaže většina reklam výrobců oken implicitně naznačuje opak, neplatí automaticky, že větší počet komor znamená lepší izolační vlastnosti. Ty jsou ovlivněny spíše konstrukcí a šířkou profilů. Co skutečně dokáže – a to poměrně výrazně – tepelnou izolaci plastových oken zlepšit, jsou speciální izolační pěny, kterými mohou být komory vyplněné.
Do staveb s vysokými nároky na tepelnou izolaci (zejména do domů v pasivním energetickém standardu) by tedy měla být užívána přednostně vypěněná okna. Za zmínku stojí, že i tato okna vycházejí zpravidla výrazně levněji než dřevěná srovnatelných izolačních vlastností.
Plastovým oknům bývá obvykle vyčítána jejich fádnost a „laciný“ vzhled, problematické může být i jejich umístění na historické budovy. V posledních letech však stále více výrobců plastových oken nabízí speciální barevné fólie, které věrně imitují dřevo i hliník, takže plastový základ oken nelze bez bližšího zkoumání odhalit.
Přírodní dřevo
Dřevo je pro výrobu okenních rámů tradičním materiálem. Dobře vypadá a je ekologické. Uvádí se, že při jeho zpracování se spotřebuje až 6 x méně energie než pro stavební díly z plastu a až 20 x méně než pro srovnatelné množství hliníku. Relativně energeticky nenáročná je i jejich likvidace.
Na jejich výrobu bývá používáno dřevo všech čtyř tuzemských velkých jehličnanů – tedy borovice, smrk, jedle či modřín – z listnatých stromů pak obvykle dub či buk. Profily lze pochopitelně vyrobit i z exotičtějších dřevin z dovozu.
Použité dřevo musí mít několik vlastností: Mělo by být odolné proti škůdcům, pevné a tvarově stále při střídání teplot a vlhkosti a současně snadno opracovatelné.
Velkou výhodou dřevěných profilů je jejich minimální tepelná rozpínavost, díky níž je možné okna zasadit s přesností, jíž u plastových či hliníkových oken nelze dosáhnout. Na druhou stranu však i to nejkvalitnější dřevo při vystavení náročnějším povětrnostním podmínkám „pracuje“.
Překvapivě vysoká životnost dřevěných oken je podmíněna jejich pravidelnou údržbou. Třebaže moderní konstrukce a materiály oken, mikroporézní barvy a lazury, které umožňují dřevu dýchat, značně snižují nutnost o okna pečovat, je přesto třeba jednou za několik let jejich povrch důkladně ošetřit. Životnost dřevěných oken se přitom dramaticky snižuje na plochách pravidelně vystavovaných přímému slunci.
Na trhu jsou k dostání dva základní typy dřevěných oken. Rám klasických dřevěných oken je tvořen z jednoho kusu dřeva, zatímco k výrobě tzv. EUROOKEN se používá eurohranol lepený ze tří vrstev. Eurookna jsou přitom obecně levnější a výrobci u nich uvádějí i lepší fyzikální vlastnosti než u jejich klasických protějšků.
Druhá část textu se bude věnovat hliníkovým oknům.
